Nejhorší zážitek z kadeřnicví

31. července 2015 v 12:18 | Jay
Zdarec lidi! Tak se ozývám po super dlouhé době, protože jsem nechtěl mít jeden celý prázdný měsíc bez článku.

Dnes bych vám rád pověděl o mé poslední zkušenosti s kadeřnictvím.
Jakožto chlapec dvacetidvouletého věku se nerad stříhám a bojím se kadeřnic. Kdyby se mi po každém měsíci vlasy zarazily o pět cenťáků zpátky do hlavy, vedl bych happy life.
Protože se bojím kadeřnic (chápejte, nikdy nevím, co od nich čekat, i když jim říkám pořád to samé a pokaždé to vypadá jinak), snažím se stříhání mých perfektních vlasů oddalovat co nejvíc. Někdy tak vypadám jako blonďatý člen Beatles a někdy jako Billy Ray Cytrus.
Mám jedno oblíbené kadeřnictví, které jsem navštěvoval zhruba 6 let. Celou tu dobu tam pracují tři milé kadeřnice a samozřejmě si mě za těch šest let ani jedna nezapamatovala, a tak každý třetí měsíc v roce, kdy tam jdu a na stejnou otázku ,,Co to bude?" odpovím stejně jako posledních šest let ,,Nahoře delší, po stranách kratší, vzadu do ztracena, kotlety pryč", je mi nejvíc trapně a jsem zároveň naštván, že si mou stejně vypadající tvář od roku 1993 prostě nemohou zapamatovat.
No nic, poslední měsíce má však tohle kadeřnictví spoustu a spoustu rezervaček a málo místa pro mě. Ptáte se, proč prostě nezavolám a nezarezervuji si den a čas? Jednoduchá odpověď: nemám rád domlouvání schůzek po telefonu...tváří v tvář....žádné schůzky, ever. Radši tam budu chodit každý den a ptát se, jestli nemají 3 minuty pro mě a mé vlasy (nikdy nemají).
Vzdal jsem tedy jakékoliv šance, že by mě tam ostříhaly, ale nijak mě to nesralo. Našel jsem si totiž jiné kadeřnictví, které je - pozor! - o 50 korun levnější! Je to řetězec "salónů" Vše za 100CZK a zde se odehraje nejhorší zkušenost se stříháním vlasů.
 

Proč to existuje: Aquababes

9. června 2015 v 19:11 | Jay |  Foul Mouth
Vítám vás u právě započatého a první seriálu tohoto blogu s názvem ,,PROČ TO EXISTUJE". (!!!!)
V tomto originálním seriálu budu, doufám, fakt moc doufám a budu se fakt moc snažit, každý týden rozpytvávat jedno téma, které si vyberu já nebo vy, a hledat odpověď na velmi důležitou otázku: PROČ TO EXISTUJE?

Tento seriál nemá za účel hanit dané téma, nijak ho poškozovat, ani pomlouvat, ale může se nešťastnou náhodou stát, že se článek k tomu všemu nějako stočí. Tím pádem se omlouvám.

A jdeme na první téma!
Dnes budu řešit důvod existence jedné neslavné dívčí skupiny, kterou všichni moc dobře známe, jelikož nám ji média cpou až do krku.

Započněte své dobrodružství v celém článku.


Propadl jsem Fakebook hrám

7. června 2015 v 12:18 | Jay |  Stories of the life
Hello!

Nikdy jsem nebyl příliš velký hráč. Snad kromě pár krátkých životních okamžiků, kdy jsem hrál hru Život v Bradavicích po tři roky, taky Metin2 dnem i nocí po tři roky, a také jsem pařil simíky jako každý správný teenager toužicí po přátelích, super duper domku a životu s hacky. Rodiče mi nadávali, ať ten počítač laskavě vypnu, nebo mě zabijí, vyhodí ho, vyhodí mě, vyhodí sebe, ale prostě jsem nebyl nikdy ten typ člověka, co by za hru dal všechno.
Kromě onlinovek a simíků jsem ale hrával Facebook hry jako Farmville a ujížděl na tom jako šílený, otravoval jsem své kámoše/nekámoše na FB, dokud si mě jich pár navždy nesmazalo z přátel. No určitě to znáte. Tak jsem s hraním seknul.
Protože jsem ale už dospělý člověk žijící stále u rodičů, vyžadující jídlo každé tři hodiny a prostě jsem v nejlepších letech, kdy mohu blbnout venku, chodit do cool práce s velkým platem, vytvářet si nová příáelství na dvacet životů a čtrnáct smrtí, začal jsem hrát opět hry na Fuckbooku a jsem na tom...asi závislý.
 


Najdi všechna slova!

3. června 2015 v 15:52 | Jay |  Blog
Hello!

Poslední dobou jsem opět nic nenapsal a kladu to za vinu prázdným okrajům. Proto, během velké rekonstrukční nudy u nás doma, jsem si udělal kreativní hodinku a trochu poupravil okraje, aby byly in, cool, trendy a awesome, jak je již v dnešní době požadováno.
Na jedné straně máte super milá, laskavá, nežná a paprsková slovíčka, na straně druhé vyšla slova z pekla a napsal je samotný Satan. Kdo mi všechna slova/věty vypíše, bude bůh, king, queen a awesome člověk. A dostane stylový diplomek.

Brzy můžete očekávat článek o Blogu cézet aneb část dvě tohoto článku, protože jsem přišel na další nedostatky, chyby a věci, které mě absolutně vytáčí.
Taky mě napadá napsat recenzi na...něco. Ty nejlepší recenze si nechávám až na rozjezd rubriky, tak pokud ty, můj jediný čtenáři, máš nějaký nápadek, dej mi do vědět do komentáře down bellow.

Rychlopovídka - Milady Watson

30. května 2015 v 12:00 | Jay |  Writing
Jak jsem včera slíbil, házím sem svoji super weird Rychlopovídku o ženě z nějaké doby s cool jménem a asi posedlou démonem.
Nepříjemné čtení!


Rychlopovídka - Co to je a Jak to funguje?

29. května 2015 v 19:31 | Jay |  Writing
Zdarec people!
Woaha, píšu již druhý článek během jednoho týdne, unbelieveable!
Chtěl jsem se s vámi podělit o vynálezu, který jistě nikdo nezná, neviděl, neslyšel o něm a prostě je to
pro vás vzrušující a šokující událost!
Kdysi dávno, ještě na starém blogu jsem postnul článek o tzv. Rychlopovídce. Je to taková blbinka, která mě napadla jednoho nudného večera, kdy jsem měl kreativní chvilku, ale ne tak kreativní, abych dokončil 82978 rozepsaných povídek. Chtěl jsem moc psát, ale nevěděl o čem. Pak jsem se zamyslel: Co kdybych prostě něco napsal? Jen tak? Během pěti minut? Nějakou blbinu? No jasně! Nastavil jsem stopky, otevřel ZenWriter, stopky spustil a povídka se začala psát. O pět minut později jsem si řekl FTW, ale tak ňák se mi to líbilo. Povídku vám postnu dnes nebo zítra, ale teď vám představím, co to ta slavná RYCHLOPOVÍDKA je.
AAARE YOU READYYYY?


What The Fuck články ze starého blogu

26. května 2015 v 15:57 | Jay
Čuaes!

Ne,nepřečetli jste čaues, ale...whatever.
Co jsem si tak projížděl můj předchozí blog, našel jsem tam velice zajímavý článek o článcích z jednoho mého starého blogu (BLOGCEPTION). Abyste věděli, kdysi jsem byl takový menší blogový Pán, Král a Císař....v letech 2005-08. Měl jsem vysokou návštěvnost, vysokou čtivost a spousty komentářů pod každým článkem. Chcete vědět, čím to bylo? Cpal jsem totiž na blog cpal každou sračku, která mi přišla cool a in. Tak třeba:

  1. Životopisy VŠECH postav ze Simpsonových. Čekujte ZDE (chápete, že jsem dělal životopisy kočkám?)
  2. Životopisy VŠECH členů nějaké skupiny.
  3. Životopisy herců.
  4. Životopisy postav ze seriálů.
  5. Životopisy dalších lidí....asi jsem měl nějaký problém.
  6. Obrázky, fotografie a photoshooty postav, herců, neživých a neexistujících lidí.
  7. Návody. Na. Všechno.
  8. Bleskovkyyyyyy
  9. Flash hry. V tom jsme byl velice inovativní, skoro nikdo to na blogu neměl. Místo aby si lidé šli hrát hry na herní stránky, přišli ke mně! Strkal jsem je do článků, smrskával do menu i do zápatí. Fun everywhere! Každá flash hra měla svůj vlastní článek s návodem, za den jsem postnul i dvacet her. Dvacet článků denně= megaaaa návštěvnost!
  10. Kdysi bylo hrozně trendy a nejví.cz fajn na začátek článku strčit takový velký emotikon (nebo emoji, jak chcete) s xichtem podle toho, o čem článek byl (Naštvaný - výhružný článek, Veselý - super oznámení, Zmatený - nevím, Zamilovaný - oznámení o blížícím se životopisu další postavy). Psal jsem....vlastně jenom postoval články plné různých sérií emotikonů, aby si lidé mohli vybrat. A víte, co mě pal nasralo? Když používali stejné! Jako cože? Tak proč jsem jim navrhoval moje top smajlíky, když jsem nechtěl, aby je používali? Child brain.
  11. Tematické články. Byl Halloween? No tak to je načase změnit záhlaví na velkou dýni, oranžové písmo a postnout 283628362 článků, obrázků (a samozřejmě flash her) o Halloweenu. Jsou Vánoce? Noooo tak to-
A takto bych mohl pokračovat. S větší návštěvností mi rostlo ígou, sebevědomí a odhodlanost nadávat lidem, díky kterým jsem byl úspěšný. Chtěl bych se s vámi tímto podělit o pár článků nebo komentářů, které jsem rozdělil do dvou kategorií - FUCKASS COMPLAINING a DICTATORSHIP
Have fun!

Kdy si v psané konverzaci připadáte jako DEBIL?

9. května 2015 v 12:31 | Jay |  Stories of the life
Hellooooo people! And animals!


Asi před vteřinou mě napadlo toto skvělé téma. Když shrnu moje konverzace s lidma na fuckbooku a jiných stránkách, většinou si připadám jako naprostý hlupák. A i když konverzace nevázne, je plynulá, plno smajlíků, nastanou momenty, kdy začínám pochybovat o své inteligenci, znalosti gramatiky, sebevědomí a důvtipu. To poslední mě žere nejvíc.
Pokud si píšete se správnými kámoši, kteří vás znají pár dekád, všechno probíhá normálně a necítíte se jako kretén po každé poslané zprávě. Ale co teprv, když děláte reunion s někým, koho jste pár let nevídali a rozhodli jste se mu napsat?


BLOG.CZ JE PODĚLANÝ A NEFUNGUJE A FUCK YOU

4. května 2015 v 21:23 | Jay |  Foul Mouth
Ok, měl jsem v plánu napsat klidný článek o seriálech o mém zápatí, protože proč ne, všichni píšou o sračkách, tak já budu taky.
Ale co se nestalo....z velmi dlouhého, záživného a prostě top článku je nyní NIC. Proč? Protože BLOG je zkurvený už pár let a nefunguje, protohle. Teď kašlu na to, proč se můj famózní článek smazal (FUCK YOU), a vypíchnu pár problémů, se kterými zápasí ne jeden, ale VŠICHNI blogeři, staří nebo noví...ne, noví nemají páru, jak se blog používá, už jste viděli jejich cool designy? NoH8 pls.

Eyoo, I'm back, suckers! Now with a face

1. května 2015 v 23:43 | Jay |  Jay
Nenávidím tyhle welcome články, všechny jsou na stejné brdo pouze v různých variacích:

,,Ahojky, vítám Vás na mém bločku o koních."
,,Ahoj, tak tohle je můj blog a budu sem dávat vše co najdu v internetovém odpadu."
,,Založil jsem si nový blog, protože na ten starý nikdo nechodil a byl trapný a založil jsem ho v šesti letech."

Jo, třetí možnost je částečně můj případ.
Měl jsem spoustu a spousto a jakože fakt spoustu blogů, většinu neznáte a menšinu také ne. Jedny byly populární, u dalších jsem max napsal trapný úvodní článek a u pár ani nedokončil design. Na mém posledním blogu jsem 5 dní pracoval na záhlaví, které je totálně úžasné a skvělé a perfektní, ale...víte co? Nelíbil se mi název blogu! Ten je totiž, podle mých blogerských zlušeností, velice důležitý. Pokud se mi název přestane po dvou dnech líbit, nemá ani cenu na něm bydlet, necítím se tam jako doma. A Ačkoliv tenhle blog vlastním 3,4 mikrosekundy, myslím si, že tu nějaký čas pobudu, a to převážně z jednoho důvodu.
My revelation!
Na blog.cz vystupuju jako Jay nějaký ten ročík, a ten nick je vše, co jste o mně mohli doposud vědět. Došel jsem k velkému rozhodnutí, a to díky vlogerům z Jůtubu a dalším blogmástrům z okolí, že je na čase psát o články o sobě v plné kráse. Ten jetý člověk v záhlaví...that's me. I'm Jay, Hello. Potato. Jméno znát nemusíte, už tak je pro mě velký stres odhalení mého hnusného xichtu pod čepicí blogové komunitě, hlavně až si tenhle blog najdou moji top hateři a budou ho všude postovat a hejtovat mě a....na tom už vlastně nezáleží. Dost hejtů, dost skrývání. Je načase psát a neskrývat se za anonymní siluetu.
Blog chci rozjet v osobitém duchu. Chci sem postovat články o mých necenzurovaných názorech na věci, lidi a místa kolem (rubrika Foul Mouth), chci sem dávat moje bizarnosti, ujeté nápady a píčoviny, které mě baví (rubrika Fuckaround) a hlavně mluvit jen tak o životě kolem mně, protože mně se možná zajímavý nezdá, ale vás to může bavit.
Udělám si tedy malý experiment. Když to nebude ončo, smažu svůj obličej z blogové sféry a opět se schovám za ty tři písmenka. A když to bude fungovat....well...I'm gonna show you things!