Nejhorší zážitek z kadeřnicví

31. července 2015 v 12:18 | Jay
Zdarec lidi! Tak se ozývám po super dlouhé době, protože jsem nechtěl mít jeden celý prázdný měsíc bez článku.

Dnes bych vám rád pověděl o mé poslední zkušenosti s kadeřnictvím.
Jakožto chlapec dvacetidvouletého věku se nerad stříhám a bojím se kadeřnic. Kdyby se mi po každém měsíci vlasy zarazily o pět cenťáků zpátky do hlavy, vedl bych happy life.
Protože se bojím kadeřnic (chápejte, nikdy nevím, co od nich čekat, i když jim říkám pořád to samé a pokaždé to vypadá jinak), snažím se stříhání mých perfektních vlasů oddalovat co nejvíc. Někdy tak vypadám jako blonďatý člen Beatles a někdy jako Billy Ray Cytrus.
Mám jedno oblíbené kadeřnictví, které jsem navštěvoval zhruba 6 let. Celou tu dobu tam pracují tři milé kadeřnice a samozřejmě si mě za těch šest let ani jedna nezapamatovala, a tak každý třetí měsíc v roce, kdy tam jdu a na stejnou otázku ,,Co to bude?" odpovím stejně jako posledních šest let ,,Nahoře delší, po stranách kratší, vzadu do ztracena, kotlety pryč", je mi nejvíc trapně a jsem zároveň naštván, že si mou stejně vypadající tvář od roku 1993 prostě nemohou zapamatovat.
No nic, poslední měsíce má však tohle kadeřnictví spoustu a spoustu rezervaček a málo místa pro mě. Ptáte se, proč prostě nezavolám a nezarezervuji si den a čas? Jednoduchá odpověď: nemám rád domlouvání schůzek po telefonu...tváří v tvář....žádné schůzky, ever. Radši tam budu chodit každý den a ptát se, jestli nemají 3 minuty pro mě a mé vlasy (nikdy nemají).
Vzdal jsem tedy jakékoliv šance, že by mě tam ostříhaly, ale nijak mě to nesralo. Našel jsem si totiž jiné kadeřnictví, které je - pozor! - o 50 korun levnější! Je to řetězec "salónů" Vše za 100CZK a zde se odehraje nejhorší zkušenost se stříháním vlasů.


Obyčejně jsem tam narazil na usměvavé dámy, kterou svou práci znají, vykonají ji dobře a jako bonus si se mnou povídají. Já radši trapné ticho, ale nevadí. Dva týdny zpátky, kdy jsem měl lokny až po kolena, jsem se rozhodl toto nulahvězdičkové kadeřnictví opět navštívit a doufal jsem, že tam narazím na jednu z dvou slečen, které jsem měl celkem rád.K mému překvapení jsem tam potkal jakési dítě a uběhlo pár vteřin, než mi došlo, že je to asi studentka kadeřnického oboru a toto je její první opravdová práce. Při vstupu a po trapném pozdravení (Je mi 22 let, vypadám na 13 a 16letá slečna, co vypadá na 14 mi řekne Dobrý den, tak já samozřejmě taky) jsem si sedl a pozoroval, jak stříhá nějakého pána. Nevkládal jsem do ní moc nadějí, co jen čekat od studenkty prvního, možná druhého ročníku? Ale tak můj jednoduchý účes, který bych si před zrcadlem hravě vytvořil sám, přeci nemůže pokazit. To nejde, není to fyzicky možné.

Přicházím na řadu, usmějem se na sebe, a v ten moment si asi začne myslet, jak ji nejvíc balím a chci ji a prostě že ji hned svalím na zem a uděláme to tady a teď. Konverzace vypadala následovně:

Kadeřnice/dítě: ,,Takže co to bude?"
Já/dítě: ,,No takže ten typický účes - nahoře delší, po stranách kratší, vzadu do ztracena a kotlety pryč."
Kadeřnice/ne moc hezká slečna: ,,Jasně, takže jako většina kluků *hahahaha* (bože ten je sexy)"
Já/docela hezký kluk na můj vkus: ,,*haha* jasně (tak si se mnou už nepovídej prosím)"

Slečna přese mě přehodila Frodův plášt, zeptala se mě, jestli to chci zkrátit o tolik (ano), vzala nůžky do rukou a začala mě stříhat.
Otázka pro vás: Všimli jste si chybějícího kroku mezi tím přehozením ochranného pláště a stříháním vlasů? Pokud ne, tak to vaše kadeřnice taky neumí.

Já/šokováné dítě: ,,Bože počkej, nejdřív mi nastříkej vlasy vodou, aby ne-"
Vlasy/šťastně volné: *poletují všude ve vzduchu, lezou do uší, nosu, pusy, očí, kapes, no do každé škvíry*
Já/what the fuck: (What the fuck no to si děláš prdel ty krávo namoč mi ty vlasy nebo se tu oba udusíme!!!!)
Kadeřnice/totálně tupá: *prozpěvuje si a vdechuje vlasy, očividně si na to zvykla*

Nikdy bych netušil, že je ta voda tak strašně důležitá. Každá kadeřnice mi před stříháním vlasy nastříkala vodou, učesala do Hitlerovy patky a až potom začala kouzlit, a já věřil, že tohle se učí na první hodině prvního ročníku. Slečna asi přišla až na druhou.
Takže se tam dusím, nemohu otevřít oči, protože mé tvrdé štětiny nahradily mé řasy a při každém promrknutí mi vlezl vlas pod víčko. Začal jsem vydávat nepřirozené zvuky, aby si to dítě všimlo, že tady umírám , ale slečna si spokojeně dál neprofesionálně stříhá. Když se přesunula do zadní části mé hlavy, vytáhl jsem ruce z plášťových otvorů, očistil jsem si oči a poprvé od začátku je otevřel. Vypadal jsem jako mládě bigfoota - vlasy přilepené na xichtě jako krátké ochlupení. Podíval jsem se okolo a malé čárečky poletovaly ve vzduchu jako sníh. Zadíval jsem se na to dítě (na to, co mě stříhá) a nahodil prosební výraz. Doufal jsem, že jí to dojde a ihned mě poleje kýblem. Slečna pokračovala v nešikovném stříhání.

Já/omdlévající dítě: (tak teď by mohl sebrat strojek a vzadu mi to vzít do ztracena, no snad to nebude-)
kadeřnice/už mě nic nenapadá: *přilepí se k zátylku a začne to vzadu stříhat nůžkama, více vlasů se uvolní do vzduchu*
Já/nasrán: (to si děláš prdel no to mě poser kde ses ty učila stříhat kurva)
kadeřnice/nepoučitelné stvoření: *přesune se do stran a začne nasucho stříhat, vlasy jž nahradily veškerý vzduch v místnosti*
Já/dítě zadržující dech už šest minut: (help)

Ta bitch se na mě posléze podívala a zeptala se, jestli takováto délka vlasů stačí. Abych zde nemusel trávit o sekundu víc, než je potřeba, odpověděl jsem, že je to naprosto super délka.
Slečna si pak vzala takové ty nůžky, co nestříhají, ale zároveň jo...pojmenuji je nestříhatelné stříhačky.
Tenhle trik mám odpozorovaný od předešlých kadeřnic a vím, jak se to dělá. SAMOZŘEJMĚ MI JEŠTĚ NAVLHČÍ HEADKU a potom začnou - ne všude - nestříhatelnými stříhačkami stříhat vlasy. Nebolí to, je to celkem příjemné a konečný účes vypadá stylově.

kadeřnice/nikdy jsem vlastně nestudovala kadeřnictví: *bere nestříhatelné stříhačky a jako sekačkou na trávu mi jima projede celou hlavu*
Já/mučedník: *umírá bolestí a brzy se rozpláče a jeho slzy budou to jediné, co namočí vlasy, aby se nezvedaly do vzduchu*
kadeřnice/jsem tu omylem a vlastně jsem květinářka: *tahá ho za vlasy a stříhačkami již ustřihla pomalu tolik, co normálnýma nůžkama, ale pořád není se svým dílem spokojená*
Já/na pokraji smrti: (prosím ať je konec, ani ten výsledek neokomentuji, jednoduše jí to odkývu, dám jí stovku a prchááám)

Když slečinka skončila, zeptala se, jak to vypadá. Prohlédl jsem si účes - připomínal nedbale nasazenou paruku, vzadu mi trčely vlasy (jak, po té vší bolesti a škubání tam nějaké zbyly?) a vepředu byla ofina jako kastrol, na levé straně jsem měl vlasy delší než na pravé a uprostřed temene mi rostl keř)
Protože jsem ji chtěl zavraždit strojkem, který nepoužila, odkýval jsem jí to s úsměvem, aby to nevypadalo, že uvnitř má duše právě zemřela. Přemýšlel jsem, jestli mě s vlasy na každém milimetru mého těla pošle domů, nebo mě tedy opráší štětečkem....to jí nakonec fakt napadlo a byl jsem za to nesmírně rád. Of course, udělala tři tahy a štětec položila, takže jsem zbytek sundal rukama. Požádala mě o stovečku, tu jsem jí s falešnou radostí z úžasně provedené práce předal a odkráčel si to do bezpečí ulice s nadějí, že tu malou cuchtu už nikdy ve svém životě neuvidím.

Po pozdějí prohlídce nového účesu léta 2015 jsem se zapřísáhl, že si ho hned druhý den půjdu upravit. Takhle přece nemůžu ven, co by si o mě pomyslely prodavačky v Albertě?! Ale protože vy víte, jak nerad chodím ke kadeřnicím, po dvou týdnech jsem tam ještě nebyl a nosím kšiltovky jako ochranu před odsuzujícími pohledy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 31. července 2015 v 13:51 | Reagovat

:D :D Zajímavý, pohled na kadeřnici od kluka.
Jsem na tom ale vlastně celkem podobně, taky nerada chodím ke kadeřnici. Protože každá kadeřnice se snaží moje vlasy udělat ještě hustší než v reálu jsou a z toho se můžu vždycky vzteky leda osypat. :D

2 Anice Anice | Web | 31. července 2015 v 19:00 | Reagovat

Ahojky, tak tě slavnostně prohlašuji za člena Anicers xD

Papík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama